Vše, co se nám dochovalo z dřívějších dob, má pro nás nějaký přímý užitek. Jinak by to zarostlo dějinami, jako ostatky pradávných obyvatel naší planety zarůstají hlínou. Mezi tyto zděděné zvyky patří umění provozovat (při různých příležitostech) hudbu.
Počátky hudební kultury můžeme vysledovat k magickým rituálům našich předků. Kdyby však bylo jejich cílem pouze ovlivňovat počasí, nebo přivolat plodný rok pro obilí, jistě by s narůstajícími vědomostmi o těchto záležitostech, upadly tyto rituály do zapomnění.

Musí být něco jiného, proč hudbu provozovali naši předci. Když se podíváme na současnost, je hudba základem tance. Také ji lidé chodí poslouchat do koncertních sálů. Je i doplňkem jiných kulturních akcí.
V čem tedy spočívá magická tajuplnost hudby? Proč ji již od pradávna provozujeme a zdokonalujeme?
Ať při tanci nebo pouhém poslechu má jednu důležitou vlastnost. Dokáže nás povzbudit. Dokáže nás přimět uvědomit si vlastní sílu a vlastní potenciál. Hudba je prostředkem k uvědomění si sebe samého jako bytosti, která má veliký dar a možnosti tvořit.
Co ji činí takto mocnou a jak si z ní vzít prospěšné poučení?
Je to její rytmus a pravidelnost, možnost tyto složky různě obohacovat a kombinovat s nimi. Je to pravidelnost, se kterou kmitá každý hudební tón. Právě to vytváří její magičnost, která je dobře slyšitelná, a která nás mnohdy chytí za srdce.

Rituály našich předků, nebyly ve skutečnosti ničím jiným, než právě čerpání odvahy k životu, a jako my všichni máme našim potomkům tendence přikrášlovat realitu různými pověstmi a báchorkami, tak si naši nejstarší předchůdci vymýšleli pověsti pro své potomky o tom, jak hudbou přivolat déšť, nebo vypěstovat větší úrodu. Přitom, jako současný člověk, již tehdy měli přímou zkušenost s muzikantským řemeslem, a tak sami pociťovali blahodárnost hudby, která je až magicky účinná.